MangaCZ Dnes je 18.7.2018, Registrovat...  
KlubMapa otakuRecenzeKulturaGaleriePřekladyČasté dotazyOdkazySuvenýry
Mai
Diskuse
Soutěž
Vítězný obrázek 111. kola:
Soutěľ
Momentálně neprobíhá žádný test
Anketa
Květou u vás třešně?
Zatím vůbec.
Jedině ty nejodvážnější.
Ideální čas pro hanami!
Už je po sezóně.
V okolí nemáme jedinou třešeň.

Písnička týdne
Hledani
Vějíř 2
02.06.2011 10:00  -  Série

Česká manga-scéna se za poslední desetiletí proměnila k nepoznání. Od dřevních začátků šťastlivců připojených k internetu se přes partyzánské akce v rámci podstatně starších bratříčků sci-fi konů dopracovala až ke zcela samostatným produkcím v profesionální režii a se zdroji napojenými přímo na Japonsko. Tato proměna se týká nejen fanoušků, ale i domácích autorů. Ti se postupně kromě internetu začali ukazovat také nejdříve na setkáních širší komiksové komunity, ale dnes už vydávají vlastní díla. Jedním z nich je sborník „Vějíř“, toho času již ve druhé inkarnaci.

Antologie českých autorů mangy mi připravila hned několik překvapení. První z nich na mě čekalo už v komiksovém oddělení knihkupectví, do kterého jsem zabloudil. Údivem jsem totiž doslova zamrznul na místě a zíral na několik metrů asijské produkce v českém překladu – doby, kdy se proslýchalo vydání „Gravitation“ a vydavatelé se vraceli z dalšího neúspěšného jednání s japonskými nakladateli, jsou podle všeho už za námi. Ovšem najít v té záplavě požadovanou publikaci bylo přes její tloušťku a přítomnost několika výtisků menším problémem i pro knihkupce, který si v jednu chvíli zašel k počítači ověřit, že tam skutečně být musí. Ale nakonec jsem už šťastně držel v ruce kýžený svazek, k mému – už druhému – překvapení několikanásobně tlustší než jeho předchůdce.
Zvětšení rozsahu jde na vrub dvěma faktům – předně je ve sborníku dvacet dva děl, o devět více než v předchozím, a za druhé se asi tak zdvojnásobil počet delších příběhů. Jinak je ale sborník stejně jako jeho předchůdce rozdělen na dvě části – ta větší se čte klasicky euroamericky zleva doprava, ta podstatně menší se drží japonského pořadí opačného. Mezi nimi se skrývají vtipné medailonky jednotlivých autorů a také neméně vtipné jednostránkové „upozorňovače“, jak číst druhou stranu sborníku. S počtem zařazených příběhů ovšem souvisí jedna věc, která bude asi vnímána poněkud negativně. Zatímco v prvním Vějíři mimo u nás zažitý kresebný kánon mangy vystupoval snad jen příběh „Duel“, ve Vějíři druhém je takových prací mnohem více. Povídky „Ostrov doktora Kačera“, „Manga z klobouku“, „Jeviště zrůd Petra Bezruče“, „Vášnivý objevitel“, „Pl(í)žení“, „Poslední tah“ a „9“ by se asi mnohem více hodily do sbírky „běžného“ komiksu, a to přes nesporné kvality jak scénáře, tak kresby u mnohých z nich. Mangu u nás asi pořád vnímáme především skrze anime, a to je přeci jen podstatně typizovanější.
Prokousávat sborníkem jsem se začal nostalgicky zprava doleva a brzo jsem natrefil na svého prvního favorita – „Dvojitá předtucha“ autorky Re. V ní je schováno snad vše, co bych od mangy očekával – zábavný příběh, bezvadně rozvržená scéna, jasný rukopis a klasické manga-postupy a prvky tam, kde mají být. Z druhé (euroamerické) strany jsem si něco podobného užil v temné „Dceři“ (Haspien) a zvláště dvou scénaristických opusech DanaQ, které přesně zabrnkaly na nostalgickou strunu mojí generace – roztomile mangoidní a sladké „Co srdce nevidí...“ (kresba Temi) a vtipná „Kráska a Zvíře“ (kresba Arisu). Všechny tyhle příběhy mají jasný manga-rukopis odpovídající tématu a bez zaváhání udrží čtenáře od začátku až do konce. (Dlužno poznamenat, že DanQ je podepsán i pod povedeným kraťasem „Poslední tah“, který však už s mangou nemá mnoho společného.)
Na podobnou notu úspěšně hrají i další práce. Z těch delších jmenujme především kosmickou scifárnu „Diamanty jsou věčné“ (kresba Jarník), kde Lišák scénářem dokazuje, že kdo umí, ten prostě umí, nebo Neowormovu těžce politicky nekorektní „Mangu z klobouku“, u které se určitě řádně zasmějete, ale zároveň se budete ohlížet přes rameno, jestli vás při tom nikdo neviděl. Z kratších pak zaslouží zmínku třebas „Píseň zbloudilého děvčete“ převyprávěná Musashi, „Zamilovanej Amor“ od Ingi nebo „Papírový svět“ (kresba Okawa Mizuki, námět Oleg Labunskij). Byť jsem u některých jakožto již zcela průměrný znalec problematiky občas marně tápal, čeho se ta která narážka zrovna týká („Miko no Uta“, hledím na tebe ^_~).
Vrátíme-li se k delším pracem, ale posuneme-li se od kresebného kánonu u nás zažitého dále, opět nezklamala autorská dvojice „píše Gobloch, kreslí Lysandra“ – další příběh z cyklu „Svět beze jména“ drží nastavenou laťku ve stabilní výši. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybychom se někdy dočkali souborného vydání. Na druhou stranu jsem se úplně nesžil se stylem vyprávění magické fantasy „Garm“ od Mešitky, přestože kresba je úžasná, a se „Zmrzlou lilií“ od DarkSeny, a to i přes její formu (nebo možná právě pro ni). Spíše jsem ocenil zdaleka ne tak propracovanou „Sekretářku na prodej“ (kresba Tsukisaki, scénář Nelie) s poeovským nádechem, ztřeštěnou „Mahó Šódžó Karin-čan“ od Etuty i hodně nemangoidní „Pl(í)žení“ (Kazumaki) nebo „9“ (Ikpis).
Kresebně bokem všeho pak stojí nápaditý „Ostrov doktora Kačera“ Jiřího Tesaře. Ten se v manze inspiroval, ale dosáhl tak daleko, že i neasijsky zaměřená česká komiksová scéna se evidentně může těšit na novou konkurenci – není to manga, ale je to něco. Úplně nejvíc mě však zasáhl příběh o „padlém“ andělovi – „Annein & Tyrsachiel“ od Janiko vás spolehlivě rozloží a nenechá vás v klidu usínat. O to víc, že se obejde zcela beze slov a vystačí si s jednoduchou kresbou prostou všech příkras.
Sečteno podtrženo – druhý Vějíř mě příjemně překvapil. Mé první obavy o razantním poklesu kvality při takovém množství zařazených prací vzaly brzy za své. Je to sice sborník a i přes dovětek „české mangy“ docela nevyhraněný, ale rozhodně jsem se u něj nenudil. Z jednotlivých stránek i přes občasné ne zcela zvládnuté pointy a sem tam ještě nevykreslenou ruku prosvítá nadšení jednotlivých autorů (počítaje v to pot, krev i slzy, které tvorbu provázejí), kteří vzali svou kůži na trh a statečně se před nás postavili. Co mě se týká, v naprosté většině úspěšně. Už teď se těším, čím nás někteří překvapí příště. Ať už v nějaké další antologii nebo třeba i samostatné knížce.
PS: Pouze bych se přimlouval za posunutí sazby dále od hřbetu, občas se vnitřní texty četly dost špatně. A také o nemilosrdnější přístup ke gramatice, ať si autor myslí, co chce – v jednom z příběhů dostala poněkud nafrak a je to škoda.

Aktuality
18.03.2014
Píšete haiku? Pak právě vám je určen projekt Sto haiku od sta autorů.

16.03.2014
Do 25.3. můžete v pasáži Paláce Koruna na Václavském náměstí v Praze navštívit výstavu Život po japonském zamětřesení a tsunami.

20.02.2014
Případní zájemci ještě mohou v sobotu 22.2. stihnout přednášku Anny Křivánkové "Manga a anime - nerozluční přátelé?".

08.02.2014
Webzine Vlčí bouda se v průběhu února zaměřuje na vše související se Zemí vycházejícího slunce (tedy třeba i na mangu).

03.02.2014
Od února pro vás Česko-japonská společnost otvírá zcela nové přednáškové cykly.

29.01.2014
Ve středu 5.2. se v Japonském informačním a kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR (Hellichova 1, Praha 1) koná od 18:00 přednáška prof. Yasudy o zvládání fukušimské jaderné katastrofy.

21.01.2014
Ve středu 22.1. začíná v paláci Lucerna 7. ročník Festivalu japonského filmu a kultury Eigasai.

23.12.2013
Přivábit si symbolicky štěstí, lásku a další dobré věci pro rok 2014 můžete v sobotu 4. ledna v ČJS. Vlastnoručně si kaligraficky napíšete blahodárná přání kakizome.

      

RSS
redakce@manga.cz

Mangaichi © 2001-2011
Creative Commons License
Uvedené dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.