MangaCZ Dnes je 22.1.2018, Registrovat...  
KlubMapa otakuRecenzeKulturaGaleriePřekladyČasté dotazyOdkazySuvenýry
Mai
Diskuse
Soutěž
Vítězný obrázek 111. kola:
Soutěľ
Momentálně neprobíhá žádný test
Anketa
Květou u vás třešně?
Zatím vůbec.
Jedině ty nejodvážnější.
Ideální čas pro hanami!
Už je po sezóně.
V okolí nemáme jedinou třešeň.

Písnička týdne
Hledani
Melody of Oblivion
05.04.2005 06:18  -  Série

“Ve 20. století vypukla velká válka – válka mezi lidmi a Monstry. Slova nemohou vypovědět hrůzy, které ji provázely. A nakonec... Monstra zvítězila.”

Tímto úvodem začíná jedněmi vychvalované, druhými zatracované anime Melody of Oblivion (Bókyakku no Senritsu). A přestože názory jednotlivých recenzentů se diametrálně liší, na jednom společném bodu se přece jen shodnou: Melody of Oblivion na každý pád patří k tomu druhu anime, které se točí jen velmi zřídka.
Pokud se rozhodnete přijmout výzvu a udělat si na tento titul vlastní názor, čeká vás čtyřiadvacetidílná surrealistická jízda, která se nicméně nemusí zamlouvat každému. Přitom nejde snad ani o vlastní příběh, protože ten je přinejmenším ze začátku pojat jako klasické road movie: Hlavní hrdina Bocca Serenade, mladý Rytíř Melosu, jezdí na futuristickém motocyklu od města k městu a v každém z nich se utká s Monstry nebo jejich přisluhovači. Na řadu přijdou obrovští roboti, gigantické exploze, laserové šípy a další taškařice, kterými žánr shónen oplývá. Časem se k hrdinovi přidají další postavy, včetně několika pěkných slečen na motocyklech, a cesta za záchranou světa může začít.
Tím ovšem podobnost s řadovými zástupci žánru končí. Melody of Oblivion je totiž titul, kterému vládnou symboly. Naprostá většina scén se nedá, ani při nejlepší vůli, brát doslova: Hrdinové bojují proti džípu s býčíma nohama, snaží se rozbít přehradu, do které mechanické myši nosí všechny dětské slzy světa, utkávají se s Monstry, měnícími lidi v loutky nebo kuželkové koule... Autorská invence nezná mezí a místy hraničí až se šílenstvím. Nabízí se srovnání s jiným, podobně experimentálním titulem – Shójo Kakumei Utena z roku 1999, a zejména s následným filmem Utena – Adolescence Mokushiroku. I zde hrály hlavní roli symboly a forma, tehdy se však jednalo o titul cílený vyloženě na ženské publikum. MoO je však žánrově čisté shónen a přijdou si u něj na své i vyznavači fanservice. Toho se divákovi dostává skutečně v přehojné míře, jednoznačným plus je však originalita podání, na hony vzdálená přímočarosti, s jakou je obvykle prezentován v jiných anime. Zpočátku si ani nemusíte uvědomit, co vám to autoři vlastně se šibalsky přimhouřeným okem předvádějí (jsem duše čistá, takže mě fakt, že všechny dívky zažívají při střelbě z luku orgastické záchvaty, trknul až dodatečně), ke konci série však jdou veškeré náznaky stranou a při záběrech z mlékařské farmy, plné kyprých stračen – ee – slečen, už budete podle nátury oči buď valit, nebo je v hrůze zavírat. V součtu ovšem doznávám, že ač nejsem žádným zvláštním fanouškem erotiky v anime, tak mě v tomto směru Melody of Oblivion příjemně překvapil. Je pěkné vidět, že vtip a nápaditost mají své místo i ve fanservice.
Kde MoO bohužel prohrává na body, je samotný obsah seriálu, tedy to, O CO tam vlastně vůbec jde. Jednotlivé epizody (vždy tři díly tvoří uzavřený příběh) mají sice nápad a rozhodně nadprůměrné množství originality, celek ale jaksi nedrží pohromadě a autorům se ani příliš nedaří zainteresovat diváka na osudu hlavních hrdinů. Forma zde jednoznačně převládá nad obsahem a surrealistické prostředí, ve kterém se může stát kdykoliv cokoliv, nechává jen malý prostor pro pravidla hry, kterými by se řídily všechny zúčastněné postavy a o které by se následně mohl opřít i divák. V průběhu seriálu sem tam umírají či se jinak ztrácejí různí lidé, ale v součtu to je vlastně jedno – beztak všichni vědí, že je to celé jenom jako, a když bude režisér chtít, může nechat libovolnou padlou figuru vyskočit za nejbližším rohem.
Ale nenechte se odradit. Čeho se Melody of Oblivion nedostává po stránce ucelenosti příběhu a propracovanosti postav, to si vynahrazuje invencí a vizuálním zpracováním. Na první pohled je sice zřejmé, že rozpočet série byl držen značně při zemi, a tak ke slovu přišlo krom obvyklých šetřících postupů i četné opakování naanimovaných scén (což se sice toleruje u transformačních sekvencí v mahó shójo, ale u “poctivého” anime se to příliš nenosí). Naopak za výrazné plus počítám stylová pozadí, která jsou často jen letmo načrtnuta jakoby vodovými barvami a svou náladou báječně zapadají do celkového vyznění seriálu. Vynikající je rovněž hudba, zastupovaná zejména komorními houslovými a klavírními melodiemi, dokáže vás však překvapit i výrazným elektroakustickým nářezem, který jako by ze smyčce vypadl Vanesse Mae. Soundtracky z tohoto seriálu se se ctí řadí k těm nemnoha, které obstojí i jako samostatná alba.
Melody of Oblivion rozhodně nepatří mezi standard současné animační produkce Japonska, a to v tom dobrém i zlém smyslu toho slova. Je to anime vytvořené s obrovskou dávkou invence a chutí po experimentu, které však v některých ohledech doplatilo na vlastní nekonvenčnost a místy se vymklo autorům zpod režisérské i scénáristické taktovky. Rozhodně se však nejedná o nudnou uspávající kantátu – spíše o dravou fugu plnou nápadů, které se daří u posluchačů vyvolávat emoce, o nichž si mohou ledasjaké vysokorozpočtové anime opery nechat jenom zdát.

Aktuality
18.03.2014
Píšete haiku? Pak právě vám je určen projekt Sto haiku od sta autorů.

16.03.2014
Do 25.3. můžete v pasáži Paláce Koruna na Václavském náměstí v Praze navštívit výstavu Život po japonském zamětřesení a tsunami.

20.02.2014
Případní zájemci ještě mohou v sobotu 22.2. stihnout přednášku Anny Křivánkové "Manga a anime - nerozluční přátelé?".

08.02.2014
Webzine Vlčí bouda se v průběhu února zaměřuje na vše související se Zemí vycházejícího slunce (tedy třeba i na mangu).

03.02.2014
Od února pro vás Česko-japonská společnost otvírá zcela nové přednáškové cykly.

29.01.2014
Ve středu 5.2. se v Japonském informačním a kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR (Hellichova 1, Praha 1) koná od 18:00 přednáška prof. Yasudy o zvládání fukušimské jaderné katastrofy.

21.01.2014
Ve středu 22.1. začíná v paláci Lucerna 7. ročník Festivalu japonského filmu a kultury Eigasai.

23.12.2013
Přivábit si symbolicky štěstí, lásku a další dobré věci pro rok 2014 můžete v sobotu 4. ledna v ČJS. Vlastnoručně si kaligraficky napíšete blahodárná přání kakizome.

      

RSS
redakce@manga.cz

Mangaichi © 2001-2011
Creative Commons License
Uvedené dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.