MangaCZ Dnes je 21.1.2018, Registrovat...  
KlubMapa otakuRecenzeKulturaGaleriePřekladyČasté dotazyOdkazySuvenýry
Mai
Diskuse
Soutěž
Vítězný obrázek 111. kola:
Soutěľ
Momentálně neprobíhá žádný test
Anketa
Květou u vás třešně?
Zatím vůbec.
Jedině ty nejodvážnější.
Ideální čas pro hanami!
Už je po sezóně.
V okolí nemáme jedinou třešeň.

Písnička týdne
Hledani
Satošiho vzpomínky – profil Satoši Kona
25.08.2004 06:04  -  Japonsko

Filmy Satoši Kona jako kdyby k nám promlouvaly stále v jednom podobném příběhu. Kon s oblibou relativizuje naše vnímání skutečnosti. Podává příběh z pozice svých hrdinů. Ve všech Konových filmech se život mísí se sny, představami a současnost s minulostí.

Režisér Satoši Kon je ve svých čtyřiceti letech nadějí japonského anime. I když je jeho režisérská zkušenost malá, natočil pouze tři filmy, vyniká jeho talent v moři průměrnosti už nyní. Jeho snímky popírají zažitou představu anime jako žánru pro děti a teenagery, který pojednává buď o velkých mecha robotech nebo milostných problémech středoškoláků. Jeho filmy se blíží klasickému jazyku hraného filmu, nerezignuje ale přitom na prostředky anime. Jeho prvním filmem bylo Perfect Blue natočené roku 1997 pro Madhouse Production podle literární předlohy Jošikazu Takeučiho. Je to psychologický thriller o dívce, jež se snaží opustit kariéru popové zpěvačky. Druhým Konovým filmem byl snímek Millennium Actress (Sennen Džojú), který natočil o čtyři roky později (2001) pro společnost Genco. Film podává sled vzpomínek stárnoucí filmové hvězdy Čijoko Fudžiwary. Posledním Konovým počinem se stal loni Tokyo Godfathers, natočený opět pro společnost Madhouse Production. Jde o typický vánoční film o třech bezdomovcích hledajících rodiče pro malého novorozence nalezeného v ulicích Tokia. Tento film je jako jediný z Konovy tvorby dostupný i u nás, a to na videokazetách a DVD pod názvem Tokijští kmotři.
Satoši Kon ve své tvorbě spojuje evropské i japonské filmové vlivy. Tím upomíná na dva hlavní tvůrce známého studia Ghibli – Mijazakiho a Takahatu, kteří získali proslulost i mimo Japonsko. Všichni tito tvůrci se vzdalují tradičnímu anime, a to po stránce technické (věnují pozornost kvalitě kresby, ale překračují pevně zavedená pravidla například ohledně očí, proporcí nebo zubů) i po obsahové stránce. Stejně jako oni Kon nechápe anime jako žánr, ale pouze jako formu a prostředek vyjádření. Jeho filmy se odvolávají k žánrům ustáleným v hraném (zejména evropském) filmu. Podobně jako Mijazaki sklízí Kon se svými filmy úspěch i v zahraničí. Ne náhodou byl jeho snímek Tokyo Godfathers vybrán jako zástupce své země do oskarového klání.
Již z malého vzorku jím dosud natočených filmů si můžeme udělat představu o režisérském profilu Satoši Kona. Pokusím se nyní podívat na jeho tvorbu ze tří různých hledisek a dokumentovat pozorované jevy na jednotlivých filmech.
V Konově tvorbě se zračí zájem o rub i líc showbyznysu, jehož aktéry považuje za vyvolené i zatracené. Fikce vymyšlených příběhů se prolíná s jejich životy (Perfect Blue, Millennium Actress). „Hvězdnatost“ dodává jejich životu lesk a nádech aristokratičnosti, zároveň je však svazuje a spoutává. Někdy je těžké najít křehkou hranici mezi realitou a oním lákavým světem pozlátka, představ a fantazie. Je pro ně velmi obtížné svět iluzí opustit a najít cestu zpět ke svému skutečnému životu (Magnetic Rose, Perfect Blue). Většina Konových hrdinů však v sobě dokáže sílu k tomuto kroku najít (Perfect Blue, Millennium Actress).
Prolínání života s filmovou (či jinou) fikcí můžeme sledovat už v jeho scénáristické tvorbě předcházející jeho kariéru režisérskou. Kon je autorem prvního příběhu povídkového filmu Memories (Vzpomínky). Režisérem této epizody byl Kódži Morimoto a celý film produkovala legenda japonské animace Kacuhiro Otomo (Akira). Hlavní, i když vlastně nepřítomnou hrdinkou povídky s názvem Magnetic Rose je operní diva, která se nedokáže vyrovnat se ztrátou své kariéry a následně i své životní lásky. Uzavře se do světa svých vzpomínek, udržovaných za pomoci počítačem generovaných iluzí. Motiv světa showbyznysu plynule přešel i do Konovy samostatné režisérské tvorby. Nacházíme ho zejména ve dvou jeho prvních filmech, na nichž spolupracoval se scénáristou Sadajukim Muraiem, autorem scénářů k několika epizodám seriálu Cowboy Bebop. V prvním Konově filmu nazvaném Perfect Blue se zpěvačka Mima pokouší zbavit cejchu popového idolu a stát se seriózní herečkou. Vývoj okolností ji však přivádí k účinkování v erotických scénách. Hrdinka je jako zrádkyně obrazu, který si o ní její příznivci vytvořili, svými fanoušky pronásledována a vydírána. Její situaci ztěžuje to, že i ona sama pochybuje o správnosti svého rozhodnutí. Před divákovýma očima se nepřehledně mísí děj odehrávající se v realitě, v představách a snech s dějem, který je součástí seriálu, jejž Mima natáčí.
Další Konův film se jmenoval Millennium Actress a vznikl rovněž ve spolupráci se scénáristou Muraiem. Přes rozdílné ladění příběhu je narativní blízkost obou snímků zřejmá. Zatímco Perfect Blue bylo vystavěno v podobě napínavého „hoolywoodského“ thrilleru, ve kterém jste se museli obávat o duševní zdraví a život hlavní hrdinky, Millennium Actress je spíše příběhem nostalgických vzpomínek, kde věci, které snad v minulosti hrdiny žalostivě tížily, již dávno přebolely. Film je shrnutím životního příběhu kdysi slavné herečky Čijoko Fudžiwary, vlastně však spíše jejích hereckých rolí. Její vlastní život je těmito rolemi jakoby nahrazen a odsunut do pozadí. Hranice mezi skutečnosti a filmovou fikcí se tu záměrně vytrácí. Zatím posledním filmem Satoši Kona jsou Tokyo Godfathers. Jejich scénáristkou je Keiko Nobumoto, rovněž scénáristka několika epizod seriálu Cowboy Bebop. Změna scénáristy předznamenala odklon zájmu o svět showbyznysu. Stopu po něm bychom mohli najít pouze v postavě Hany, homosexuála a transsexuála, který dříve než skončil jako bezdomovec, byl hvězdou travestishow.
Satoši Kon film vytváří jako nahlédnutí do stavu mysli a duše svých hrdinů. Uvádí nás do světa jejich představ, snů a vzpomínek. Ty se v jeho filmech běžně mísí, často velmi nepřehledně, s životní realitou. Svět, jak nám ho ukazuje Satoši Kon, není podán neutrálně. Předkládá ho z úhlu pohledu konkrétních osob. Prožívaný svět se liší od světa, jak ho známe z učebnic fyziky, čas postav se neměří v minutách, ale v prožitých okamžicích. Celý život se může vyjevit za pomoci vzpomínek v jediné chvíli. Klíčové události života se prostřednictvím neodbytné vzpomínky neustále vrací.
V Perfect Blue neurotická a stále více schizofrenní Mima propadá svým představám a své filmové roli, až postupně ztratí ponětí o rozdílu mezi snem a skutečností. Znovu a znovu vidíme Mimu ve chvíli, kdy se probouzí. Divák, a ani ona sami neví, co byl sen, co bylo součástí filmové role a co patří mezi její vzpomínky. Mima je svázána s okamžikem rozhodnutí mezi hereckou a pěveckou kariérou. Tento rozhodující životní moment je Mimou neustále znovuprožíván, stejně jako strach z jeho nevratnosti.
Ještě výrazněji můžeme tuto tendenci sledovat u druhého Konova filmu Millennium Actress. Páteří melancholicky laděného filmu je příběh herečky a jejích vzpomínek na krátkou, leč navždy ztracenou osudovou lásku. Téma času se zde stává jedním z hlavních námětů filmu. Celý film se odehrává během jednoho interview, které nás však prostřednictvím vzpomínek provede minulostí celého života Čijoko Fudžiwary a prostřednictvím jejích rolí rovněž tisíciletou historií Japonska od středověkých samurajských počátků po éru kosmických letů. Před očima diváka proběhne rekapitulace celého jejího života, splývající s defilé hereckých rolí, jež přecházejí nepřehledně jedna ve druhou. Hrdinka ztvárnila množství rolí, ale vlastně jen jedinou. V ní se neustále vrací její vlastní příběh letmého setkání, na které však nedokáže nikdy zapomenout. Jako školačka potkala policií pronásledovaného mladého muže, jemuž zachránila život tím, že ho ukryla. Ačkoliv setkání trvalo jen několik hodin, vracející se vzpomínka ji doprovází celým životem.
V Millennium Actress navázal Satoši Kon na povídku podle vlastního scénáře Magnetic Rose z filmu Memories. Millennium Actress je jakousi vlídnější a pozitivněji zabarvenou verzí velmi podobného příběhu odehrávajícího se v Magnetické růži. Povídka se odehrává v rozmezí několika hodin. Hlavní hrdinové příběhu – dva členové posádky pomalu chátrající kosmické lodi – zůstanou uvězněni v počítačem vytvářených vzpomínkách operní divy. Příběh je rekonstrukcí jejího života, a to prostřednictvím v počítači uložených vzpomínek, ale také dochovaných zpráv, které si hlavní hrdinové stáhnou z médií. Třebaže je ona sama již dávno mrtvá, její vzpomínky a tak i celý život přetrvávají dál a s nimi i celý její svět a doba. Vzpomínky operní divy se pak míchají se vzpomínkami oněch dvou ko(s)mických „popelářů“. Divák může nahlédnout i do jejich soukromí a životních motivací. Je typické, že hlavní hrdinové postupně ztrácejí přehled o rozdílu mezi představou a skutečností, což se jim stává osudným. Vyznění tohoto příběhu má hororový nádech a v jeho závěru vám přes jisté okouzlení běhá mráz po zádech. Stejně tak v Tokyo Godfathers během jediné noci odhalíme prostřednictvím náhodných setkání a z nich vyvolaných vzpomínek okolnosti, které uvrhly bezdomovce do jejich současného nelehkého života.
V Konových příbězích se zázračnost mísí s všedností, čímž připomíná režiséra Terry Gilliama. Příběhy jeho hrdinů jako by v některých chvílích získávaly mytologický všeplatný přesah. Právě poslední Konův film je naplněn atmosférou blízkou Gilliamovu Králi rybáři. Bezútěšné prostředí bezdomovců je prodchnuto zázračností a bájeslovností mýtického příběhu. Místo, jež zaujímal v Králi rybáři artušovský mýtus, přebírá v Tokyo Godfathers příběh narození Ježíše Krista. Úlohu tří bezdomovců si lze symbolicky vyložit. Představují trochu nepovedenou parodickou verzí tří králů. Dítě najdou nedopatřením a chvíli zvažují možnost stát se mu sami rodiči. Ale třebaže bývalý gambler Gin, transvestita Hana a mladá dívka Mijuki představují navenek i pro sebe navzájem určitý druh rodiny, je jim jasné, že malému dítěti nemohou plnoprávně skutečnou rodinu nahradit. Proto se rozhodnou najít pravé rodiče a tím předejít umístění dítěte v dětském útulku, kde by je čekal osud podobný tomu jejich. Jejich urputné hledání po celém Tokiu připomíná dlouhou pou? tří králů s tím rozdílem, že oni své zázračné dítě už nalezli, teď však potřebují vyhledat i Marii a Josefa. Jak to k štědrovečerní noci patří, je plná čekaně nečekaných událostí, osudových setkání a malých zázraků. Sled příhod zahájený objevením dítěte nakonec vede nejen k úspěšnému nalezení rodičů, ale snad i k vyřešení osobních problémů hlavních protagonistů.
Ani ostatní Konovy filmy nepostrádají „bájeslovný“ rozměr. Perfect Blue je film o rozdvojení. Mima musí rozhodnout souboj mezi svým egem a alter egem a najít své pravé já. Magnetic Rose je zase mýtickým příběhem hvězdného pádu, Sunset Blvd. mezi anime. Stárnoucí hvězda se nedokáže smířit se svou mizející slávou a uzavírá se do vlastního světa, v němž nikdy nepřestala být divou. Jako démonický upír do něj uzavírá všechny ty, kteří se dostanou do její blízkosti. Millennium Actress pak můžeme vyložit jako příběh věčně hledaného životního tajemství. Z krátkého setkání si Čijoko vytvořila vlastní mytologii. Nikdy se nedozví, kdo byl muž, kterého zachránila, a k čemu je klíč, jejž jí svěřil se slovy, že je klíčem „k tomu nejdůležitějšímu“. Hledání onoho muže je rovněž hledáním jeho tajemství a pro hrdinku se stává smyslem života. Symbolicky jakoby odkazuje na naše všelidské hledání smyslu, který nemůže být nikdy odhalen, ale sama snaha o jeho odhalení dává náplň našemu životu.
Filmy Satoši Kona jako kdyby k nám promlouvaly stále v jednom podobném příběhu. Kon s oblibou relativizuje naše vnímání skutečnosti. Podává příběh z pozice svých hrdinů. Ve všech Konových filmech (Magnetic Rose, Perfect Blue, Millennium Actress, Tokyo Godfathers) se život mísí se sny, představami a současnost s minulostí. Nejsilnějším tématem procházejícím jeho tvorbu je téma vzpomínek, které jsou zdrojem převažující melancholické a nostalgické atmosféry. Jeho hrdinové jsou neustále poutáni ke své minulosti. Určitá životní událost či životní okolnosti poznamenaly jejich současný život a oni hledají cestu, jak se s nimi vyrovnat. Toto řešení mnohdy v pravém smyslu neexistuje, oni je však stále hledají.

Aktuality
18.03.2014
Píšete haiku? Pak právě vám je určen projekt Sto haiku od sta autorů.

16.03.2014
Do 25.3. můžete v pasáži Paláce Koruna na Václavském náměstí v Praze navštívit výstavu Život po japonském zamětřesení a tsunami.

20.02.2014
Případní zájemci ještě mohou v sobotu 22.2. stihnout přednášku Anny Křivánkové "Manga a anime - nerozluční přátelé?".

08.02.2014
Webzine Vlčí bouda se v průběhu února zaměřuje na vše související se Zemí vycházejícího slunce (tedy třeba i na mangu).

03.02.2014
Od února pro vás Česko-japonská společnost otvírá zcela nové přednáškové cykly.

29.01.2014
Ve středu 5.2. se v Japonském informačním a kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR (Hellichova 1, Praha 1) koná od 18:00 přednáška prof. Yasudy o zvládání fukušimské jaderné katastrofy.

21.01.2014
Ve středu 22.1. začíná v paláci Lucerna 7. ročník Festivalu japonského filmu a kultury Eigasai.

23.12.2013
Přivábit si symbolicky štěstí, lásku a další dobré věci pro rok 2014 můžete v sobotu 4. ledna v ČJS. Vlastnoručně si kaligraficky napíšete blahodárná přání kakizome.

      

RSS
redakce@manga.cz

Mangaichi © 2001-2011
Creative Commons License
Uvedené dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.