MangaCZ Dnes je 17.1.2018, Registrovat...  
KlubMapa otakuRecenzeKulturaGaleriePřekladyČasté dotazyOdkazySuvenýry
Mai
Diskuse
Soutěž
Vítězný obrázek 111. kola:
Soutěľ
Momentálně neprobíhá žádný test
Anketa
Květou u vás třešně?
Zatím vůbec.
Jedině ty nejodvážnější.
Ideální čas pro hanami!
Už je po sezóně.
V okolí nemáme jedinou třešeň.

Písnička týdne
Hledani
Sladké zapomnění - recenze filmu A Wind Named Amnesia
10.08.2004 06:45  -  Série/A Wind Named Amnesia

Byla jednou jedna spanilá dívka, jejíž život neustále ztěžovala zlá macecha preferující svou vlastní dceru před ní. Například když švihácký princ vyhlásil ples, nejen že macecha své nevlastní dceři nedovolila se dané společenské události roku zúčastnit, ale ještě jí dala za úkol přebrat mísu hrachu a čočky. Pokud jste vždy chtěli vědět, jaký to asi pro nebohou Popelku byl pocit, když plnila tento nervy drásající úkol, nemusíte rovnou kupovat dva pytlíky rozdílných luštěnin. Jistou alternativu nabízí shlédnutí anime filmu A Wind Named Amnesia. Navíc při tom budete odkázáni sami na sebe a žádná sochy znečiš?ující havě? vám nepomůže švindlovat.

Po několikavteřinové úvodní sekvenci navozující atmosféru intelektuálního tajemna se zároveň se zmizením úvodních titulků ocitáme rovnýma nohama v postapokalyptické budoucnosti, kde se během následující akční sekvence seznámíme s třemi hlavními postavami filmu. Na straně klaďasů máme mladého, anim(e)álně urostlého fešáka působícího dojmem dvacetiletého Johna Ramba a tajemnou, paranormálními schopnostmi obdařenou ženu s impozantní hřívou bělostných vlasů. Aniž bychom to v danou chvíli filmu ještě tušili, role hlavního záporáka v tomto snímečku připadla autopilotem řízenému mecha (kdepak, žádný dvacetipatrový kolos á la EVA, jen takový malý, několikametrový). Aby dotyčný nástroj zkázy nabyl příslušnou démoničnost filmových zlounů formátu Christophera Walkena, cloumá sebou v jeho kokpitu kostra jeho bývalého pilota. Za účelem zvýšení počtu blízkých setkání absurdního druhu připadla úloha vděčně masakrovaného komparsu vypatlaným neandrtálcům oděným do posledních modelů návrhářské firmy Houmles.
Copak, začínáte se ztrácet? Nebojte, akční sekvence skončí zneškodněním zákeřného mecha a během následující enormně zdlouhavé vysvětlovací sekvence budete mít čas si ve všem udělat jasno. Dozvíte se například, že původcem veškeré okolní zkázy a zoufalého stavu lidstva je jakýsi blíže neurčený vítr, který se přehnal přes celou Zemi a zbavil všechny lidi veškerých vzpomínek, a to včetně civilizačních návyků a schopnosti řeči. Součástí flashbacku je ovšem nejen fantaskní historka vysvětlující, proč hlavní hezoun zdánlivě není katastrofou postižen, ale i pořádné množství veskrze hlubokých a emocionálně nabitých scén, díky kterým si začnete třeba i myslet, že se možná celý film pomalu posune do vážnější roviny. Jenže hned nato se náš starý známý pan „já jsem strašlivě zlý mecha s kostlivcem v kabině“ zázračně probere, dá se k vašemu nemalému úžasu znovu do bojeschopného stavu a vyrazí pronásledovat hrdiny. Ovšem ústřední dvojice nechce jen tak čekat, až si pro ně železný smr?ák přijde, a sama se vydá na cestu, jejímž cílem má být hledání lidskosti v jejich lobotomizovaných soukmenovcích a nalezení odpovědí na otázky po podstatě člověka, lidské duši, citu a smyslu našeho konání.
Bohužel pro náročnější diváky nenásleduje žádná pou? „k Jupiteru a dále“, ale pouze zmatená road-movie s pomalu se rozkládajícím mecha v patách. Celý zbytek filmu se totiž nese ve stejném duchu jako doposud, to znamená, že se v pokerovém stylu přebíjejí akční sekvence hloubavými pomalejšími pasážemi a zase obráceně. Kdyby tvůrci A Wind Named Amnesia měli alespoň minimální smysl pro tempo nebo cit pro atmosféru, mohl by tento přístup vyústit v zajímavě komponovaný film. V daném případě se ovšem ze slibného základu vyklubal nepříjemný mišmaš. Zkuste si například Tarkovského Stalkera na klíčových místech prokládat Cyborgem s Van Dammem. Jistě, jako psychedelický experiment s danými tituly je to zajímavá představa, ale v případě udržení diváckého zájmu, neřku-li dějové linie se jedná o poměrně nestravitelnou záležitost.
Pokud přímo nechcete přistoupit k zatracení A Wind Named Amnesia, zbývá vám pouze přístup „Popelka“ a nutno uznat, že za svou mravenčí práci budete poměrně štědře odměněni. Až dokončíte třídění, budete mít před sebou dvě misky. V té první bude naprosto tuctově přiblblý, rádoby akční film plný logických faux-pas a nenápaditých dějových zvratů. Za účelem oslovení co nejširšího diváctva je navíc doplněný o překombinovaný závěr slučující v sobě likvidaci plechového záporáka, nesmyslnou postelovou scénu a impozantní přílet mimozemské lodi. Celé se to bude vyznačovat scénářem, za který by se nemusel stydět pětiletý fanda béčkových sci-fi, mizernou animací a hlavně charadesignem pouze pro největší otakingy (přestože všechny postavy vypadají stejně, má být na hrdinovi údajně znát, že je Japonec). Ve druhé misce se nám ovšem naskytne pohled na naprosto jiný film. O jeho animačních kvalitách sice platí totéž, ale namísto chatrného děje zde máme několik na sebe volně navazujících epizod, ve kterých se setkáváme s různými formami postapokalyptické společnosti. Každá epizoda má své ústřední téma, jež doplňuje o další psychologické, sociologické a dokonce i religionistické aspekty, přičemž hlavním pojítkem je zde otázka významu lidství.
Pravdou je, že jen málokdo se dokáže dokonale obrnit a nevnímat stupiditu v tak blízkém sousedství s psychologií a filosofií. A Wind Named Amnesia je jen těžko stravitelný eintopf a do piplavého třídění zrna od plev se pustí jen ti, na nichž se projevují příznaky z dlouhého abstinování od kvalitních, myšlenkově nabitých anime. Pokud ovšem patříte do jakékoli jiné skupiny a jste spokojeni s přísunem titulů z vašemu vkusu lahodícího žánru, můžete na tento film s blaženým klidem zapomenout.

Aktuality
18.03.2014
Píšete haiku? Pak právě vám je určen projekt Sto haiku od sta autorů.

16.03.2014
Do 25.3. můžete v pasáži Paláce Koruna na Václavském náměstí v Praze navštívit výstavu Život po japonském zamětřesení a tsunami.

20.02.2014
Případní zájemci ještě mohou v sobotu 22.2. stihnout přednášku Anny Křivánkové "Manga a anime - nerozluční přátelé?".

08.02.2014
Webzine Vlčí bouda se v průběhu února zaměřuje na vše související se Zemí vycházejícího slunce (tedy třeba i na mangu).

03.02.2014
Od února pro vás Česko-japonská společnost otvírá zcela nové přednáškové cykly.

29.01.2014
Ve středu 5.2. se v Japonském informačním a kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR (Hellichova 1, Praha 1) koná od 18:00 přednáška prof. Yasudy o zvládání fukušimské jaderné katastrofy.

21.01.2014
Ve středu 22.1. začíná v paláci Lucerna 7. ročník Festivalu japonského filmu a kultury Eigasai.

23.12.2013
Přivábit si symbolicky štěstí, lásku a další dobré věci pro rok 2014 můžete v sobotu 4. ledna v ČJS. Vlastnoručně si kaligraficky napíšete blahodárná přání kakizome.

      

RSS
redakce@manga.cz

Mangaichi © 2001-2011
Creative Commons License
Uvedené dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.