Upozornění na úvod: Musím podotknout, že bohužel jsem neměla (zatím) možnost přečíst všechny díly této mangy, takže tuto recenzi píšu na základě svazku č. 12, 14, 16, 18 (je mi záhadou, proč v knihkupectví v Cieszyně mají pouze sudá čísla ;-) a několika článků v polském časopise Kawaii. Proto se předem omlouvám, že zde nezmíňuju všechny zajímavé postavy - problém je v tom, že většina z nich se 12. dílu poněkud nedožila.

Žila byla patnáctiletá, věčně hladová studentka gymnázia Miaka Yuuki. Jejím problémem by pravděpodobně ještě dlouho bylo sehnání potřebného (rozuměj obrovského) množství jídla, popřípadě také úkoly do školy – či spíše nutnost je od někoho opsat. Ale co osud nechtěl, čekal ji a její kamarádku Yui Hongou traumatický zážitek, který je poznamenal na celý život – návštěva knihovny. I když připouštím, že oplétačky s nepříjemnou knihovnicí ohledně pozdě vrácených knih dokážou zkomplikovat život, v případě příběhu Fushigi Yuugi se jedná spíše o problémy se samotnou knihou, než s těmi, kteří ji hlídají.

A všechno začíná právě díky starodávné knize, kterou jednoho dne Miaka a Yui ve zmíněné knihovně objeví. Hned potom, co ji začnou číst, jsou vtaženy do světa uvnitř Svitku Čtyř Bohů, do světa, který v mnoha ohledech připomíná středověkou Čínu. Stávají se kněžkami různých božstev: Miaka boha jménem Suzaku a Yui jeho protivníka, boha Seiryuu. Každé Božstvo má navíc své „hlídače“. A co čert nechtěl, hlavní hrdinka se vzápětí zblázní do jednoho ze „svých” strážců, Tamahomeho. Zpočátku bez odezvy, ale protože jde o shojo mangu (tedy pro dívky), ne nadlouho. Yui se stává její rivalkou, když si za objekt svých vzdechů vybere stejného muže. A tím výčet milostných geometrických tvarů v této manze zdaleka nekončí! Bohudík tu nejde jenom o to, kdo, s kým a za kolik :), ale o legraci.

Jistě, příběh se vyvíjí docela zajímavě a většina postav za sebou má pohnutý a tvrdý životní příběh. Jejich činy tak nejsou odůvodněny pouze tím, že „jsem zlý a chci ovládnout svět“. Ale je to právě ona legrace – a je jí ve Fushigi Yuugi SPOUSTA – co dělá tuhle mangu nezapomenutelnou. Když například hrdinka v napínavé scéně při hledání milovaného Tamahomeho proběhne restaurací, kde stihne sníst a vylízat(!) misku jídla, případně když se už už schyluje k tomu, že, řečeno slovníkem jistých knih pro ženy, naplní Miaka a Tamahome svou lásku, a v tom naší hrdince začne kručet v břiše... Tyto a spousta dalších momentů dokážou příběhu vdechnout skutečně osobité kouzlo.

Terčem vtipů přitom rozhodně není jenom Miaka. „Vadami na kráse“ trpí i její přítel, který nenechá ležet na zemi žádný peníz, a věřím, že kdyby se měl rozhodnout mezi hromadou zla?áků a Miakou, dost dlouho by mu trvalo, než by si nakonec vybral... ovšemže Miaku: přece jen se nejedná o mangu pro ekonomy :). Pravdou je, že pro některé slabší *mužské* žaludky tu může být nadkritické množství scén typu: „Miluju tě a nic nás nemůže rozdělit – kromě smrti“ (načež se vzápětí dvojice dostává do smrtelného ohrožení). Ale kdo ví, možná se mýlím a někteří kluci budou romantičtější, než to naše tzv. něžné pohlaví.

Pár slov ke kresbě. Na první pohled mě upoutaly velké oči a malá ústa ;))). Už bez legrace bych řekla, že je dost propracovaná a „čistá“. Kluci jsou hezcí, i když je pravdou, že někdy horko těžko na první pohled poznáváte, zda se vůbec jedná o muže. Ale to je, dalo by se říct, v shojo celkem norma.

Takže shrnutí na závěr: Pokud máte rádi milé, VELMI humorné shojo mangy a nevadí vám nějaká ta romantika, dlouhé pohledy do očí a občasné monology ve stylu „Miaka... Miaka... MIAKA!”, nemůžu vám tento titul než doporučit.