MangaCZ Dnes je 18.1.2018, Registrovat...  
KlubMapa otakuRecenzeKulturaGaleriePřekladyČasté dotazyOdkazySuvenýry
Mai
Diskuse
Soutěž
Vítězný obrázek 111. kola:
Soutěľ
Momentálně neprobíhá žádný test
Anketa
Květou u vás třešně?
Zatím vůbec.
Jedině ty nejodvážnější.
Ideální čas pro hanami!
Už je po sezóně.
V okolí nemáme jedinou třešeň.

Písnička týdne
Hledani
Nostalgické vzpomínky: Figure 17 – Tsubasa & Hikaru

Tsubasa Japonské televizní stanice neustále chrlí na diváka nepřeberné množství animovaných seriálů. I pokud by někdo hazardoval se svým duševním zdravím natolik, že by trávil jejich sledováním všechen volný čas, zhlédne jich jen nepatrný zlomek. A tak se může stát, že mezi tou horou (převážně) nesmyslů se ztratí i dílo poměrně zajímavé. Ačkoliv tedy Figure 17: Tsubasa & Hikaru nepatří k proslulým titulům, pokusím se vám ukázat, že rozhodně neučiníte chybu, když se rozhodnete strávit svůj čas sledováním tohoto třináctidílného seriálu.

Tsubasa & Hikaru Nepřehlédnutelným kladem, jenž vás okamžitě upoutá, je vysoká kvalita animace, která značně přesahuje standard televizních seriálů. Nejenže se bez potíží obejde bez křížků a kapiček, ale pohyby a mimika postav jsou natolik přirozené, až to evokuje práci Isao Takahaty. A to je pochvala nad všechny jiné. Ostatně celá práce režiséra Naohita Takahashiho (Berserk, Steel Angel Kurumi, To Heart) si zaslouží obdiv, jeho pečlivě komponované záběry vždy umně navodí správnou atmosféru. K dobrému dojmu přispívá spousta drobných detailů, např. výborně udělaná kamera, která tradiční statické scény ulevující napjatým rozpočtům dělí do několika kratších záběrů z různých úhlů a vzdáleností, případně zabírající jiné předměty. Je prostě poznat, že každá sekvence je promyšlená tak, aby se při minimálním nárůstu drahé práce animátorů dosáhlo výrazných efektů. Kresbu si můžete prohlédnout na obrázcích kolem. Postavy jsou nakreslené v tradičním shoujo stylu, ovšem nádherné obrazy hokkaidské přírody tvořící pozadí jsou mnohem zajímavější a navozují patřičně působivou atmosféru. Když navíc připočtete skvěle udělané počítačové efekty, které ladí se zbytkem obrazu v každém filmovém okénku, dospějete k tomu, že vizuální stránce neschází k dokonalosti příliš mnoho.
jedna z nespočetných scenérií hokkaidské přírody
Scénárista Shoji Yonemura (Berserk, Pokemon, Mt. Head) odvedl stejně dobrou práci jako režisér. Povedlo se mu spojit dva zcela odlišné žánry – vážné shoujo drama a scifi akci – do jednoho nerozporného a kompaktního celku. Příběh se začíná rozvíjet příjezdem desetileté Tsubasy na hokkaidský venkov. Ostýchavá Tsubasa se neumí se svými novými spolužáky spřátelit a jelikož její otec pracuje v pekárně od rána do večera, cítí se velice osamělá. Tsubasa & Hikaru Naštěstí náhle a neočekávaně havaruje nedaleko jejího domu ufo převážející značně nebezpečného živočicha. Těsně předtím, než by měla posloužit coby potravinový zdroj, se Tsubasa spojí s riberusem, což je tekutý kov s vlastním vědomím používaný mimozemš?any jako aktivní brnění, a hladovou potvoru zabije. Avšak při separaci riberusu dojde k chybě, a tak se místo louže kovu objeví vedle Tsubasy její kopie, která dostane jméno Hikaru. Jako by se Tsubase splnilo její nejtajnější přání, rázem má dvojče s veselou povahou, které jí rozumí a s nímž může trávit svůj čas. Nicméně všechny uniknuvší živočichy je nutné zničit, jinak hrozí obrovská katastrofa. Tsubasiny představy o ideálním trávení volného času sice nezahrnují likvidaci extrémně nebezpečných organizmů, avšak ukáže se, že ani vycvičený mimozemský policista není schopen zdaleka tak účinného boje jako právě dvojice Tsubasa a Hikaru. Tsubasa tak nemá na výběr. Takto shrnuto, zní to jako pořádné "malá holka vraždící ve volném čase příšery z vesmíru" klišé. Přesto není scifi linie hodna zatracení. Ač je jí věnován mnohem menší časový prostor, z něhož ještě větší část zabírají souboje, zmiňované monstrum, Magyua, jak jej vidí Tsubasa a Hikaru v bojovém módu má ve svém žánru poměrně vzácnou vlastnost – dává smysl a chování postav je neobyčejně logické. A ty souboje jsou po rozplétání jemných vláken lidské psychiky nadmíru osvěžující. Navíc jsou skvěle animované, mají velice slušnou "choreografii" a neustále se mění, nebo? jak monstra tak hrdinové se učí ze svých chyb.
Nicméně většinu z netypicky dlouhých epizod zabírají běžné problémy desetileté dívky, která ještě tak docela neovládla důležité schopnosti sociální komunikace. Za celou třičtvrtě hodinu jednoho dílu se odehraje zhruba totéž co v normálně dlouhé epizodě, ten čas ale samozřejmě není zbůhdarma proplýtván. Díky takto pomalému tempu je prostor na mnohem bohatší vykreslení scén a postavy nemusí divákovi polopaticky vysvětlovat co a proč, což se pozitivně odráží třeba v dialozích. Značné kouzlo je skryto v maličkostech a tom, jak všední je vyprávěno jako zajímavě mimořádné. Důraz je přitom vedle budování atmosféry kladen na pečlivé a co nejvíce realistické jedna z nejlepších částí – zkouška hry na školní festival zobrazení psychiky postav. Opravdu, první polovina seriálu je nádherně nostalgickou vzpomínkou na dětství (také jste na školním výletě po večerce hráli karty?). To už o konci seriálu neplatí, poněvadž z děje postupně začínají mizet š?astné události, tak jako se sen pomalu mění v noční můru. Kdyby to nepodléhalo jasné a neoddiskutovatelné zákonitosti, nejspíš byste označili druhou půlku seriálu za zbytečně melodramatickou, ale takto nelze nic namítnout.
Hudba si asi nezaslouží tolik superlativů jako animace, je však také poměrně povedená. Úspěšně se snaží podporovat náladu budovanou obrazem a úvodní i závěrečná znělka od skupiny The Alfee se rovněž velice pěkně poslouchají. Za vyzdvihnutí stojí také výkon seiyuu, přestože je v Japonsku vysoká úroveň dabingu běžná. Bez ztráty kytičky zvládají i náročné scény a cit, s nímž při nácviku divadelní hry na školní festival skvěle vystihují děti, které se právě pokouší hrát, tak činí (vedle animace, samozřejmě) tuhle část jednou z nejúchvatnějších v celém seriálu.
Figure 17 – Tsubasa a Hikaru v bojovém módu Figure 17: Tsubasa & Hikaru není převratný seriál definující novou módu, není potrhlou komedií ani oddychovou akční podívanou či uměleckým experimentem. Avšak precizně odvedená práce a spousty drobných nápadů vytváří dohromady impozantní celek, který by se mohl zalíbit nejenom příznivcům shoujo drama, mezi jehož nejpovedenější tituly tento seriál bezpochyby patří. Není ani příliš odvážné tvrdit, že je to jedno z nejlepších anime několika posledních let. Pokud tedy budete mít čas a příležitost, rozhodně se zkuste alespoň na pár dílů podívat.

Aktuality
18.03.2014
Píšete haiku? Pak právě vám je určen projekt Sto haiku od sta autorů.

16.03.2014
Do 25.3. můžete v pasáži Paláce Koruna na Václavském náměstí v Praze navštívit výstavu Život po japonském zamětřesení a tsunami.

20.02.2014
Případní zájemci ještě mohou v sobotu 22.2. stihnout přednášku Anny Křivánkové "Manga a anime - nerozluční přátelé?".

08.02.2014
Webzine Vlčí bouda se v průběhu února zaměřuje na vše související se Zemí vycházejícího slunce (tedy třeba i na mangu).

03.02.2014
Od února pro vás Česko-japonská společnost otvírá zcela nové přednáškové cykly.

29.01.2014
Ve středu 5.2. se v Japonském informačním a kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR (Hellichova 1, Praha 1) koná od 18:00 přednáška prof. Yasudy o zvládání fukušimské jaderné katastrofy.

21.01.2014
Ve středu 22.1. začíná v paláci Lucerna 7. ročník Festivalu japonského filmu a kultury Eigasai.

23.12.2013
Přivábit si symbolicky štěstí, lásku a další dobré věci pro rok 2014 můžete v sobotu 4. ledna v ČJS. Vlastnoručně si kaligraficky napíšete blahodárná přání kakizome.

      

RSS
redakce@manga.cz

Mangaichi © 2001-2011
Creative Commons License
Uvedené dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.