Počátek celého sporu o .hack má zřejmě kořeny v pozoruhodném rozhodnutí managerů zábavního giganta Bandai, které je nicméně z komerčního hlediska přinejmenším kuriózní. Ti se totiž odvážili svěřit úlohu vlajkové lodě v Projektu .hack seriálu, který se vzdor současným trendům v anime neorientuje ani na všudypřítomný fanservice, ani na dynamickou akci, ale naopak na pozvolný děj, silný, konzistentní příběh řízený dialogem a na jemnou a propracovanou psychologii postav. Zřejmě se jedná o sázku na stejnou kartu, se kterou uspěl v devadesátých letech Gainax se svým Evangelionem, ale pozor – v případě .hacku je třeba se připravit na ještě komplexnější dialogy, jemnější charakterizaci postav a mnohem méně akce.

Přitom v počítači stvořený virtuální svět, kde se .hack//SIGN naprostou většinu času odehrává, jako by po akčně střiženém titulu přímo volal. Snad právě v tom tkví příčina zklamání řady milovníků fantasy her, kteří po přečtení synopse sáhli po tomto seriálu v domění, že se jedná o anime zpracování Baldur's Gate. Přitom .hack//SIGN si svého diváka rozhodně najít může, jedná se totiž v celé řadě ohledů o titul mimořádný.

Děj tohoto šestadvacetidílného seriálu se točí kolem hráče jménem Tsukasa, který se ocitne ve virtuálním světě počítačové hry The World, aniž by věděl, kým ve skutečnosti je nebo jak a proč se do The Worldu dostal – či jak se z něj vrátit do reality. Tím se začíná řetěz podivných událostí, kvůli kterým se o Tsukasu a tajemství, která ho obestírají, začnou zajímat i další hráči. Každého z nich přitom vedou jiné pohnutky a při pátrání po původu záhadných jevů používá zcela odlišné metody – ty jsou ledaskdy ve vzájemném rozporu a často je obtížné na první pohled odhalit, kdo s kým spolupracuje a za jakým účelem spřádá intriky.

Hlavní důraz se v .hack//SIGNu klade na vykreslení psychiky hlavních hrdinů a její vývoj, psychologie postav tu je však mnohem civilnější než například ve výše zmíněném Evangelionu. Nedočkáte se hysterických scén, sebevražd ani nervových zhroucení a skutečný obraz té které postavy si je třeba vytvořit spíše na základě dialogů a vzájemných vztahů s ostatními. Postupem času nám také autoři poodhalí identity hráčů ve "skutečném" světě, a tím – často se zpětnou platností – dále přispějí k ozřejmění chování a záměrů postav ve hře.

Technická stránka zpracování zřetelně připomene seriál Noir od stejného producenta. Snad i tento fakt přispěl k mylnému očekávání příznivců akce nadějí, že forma bude určovat obsah. Naštěstí pro .hack udělal produkční tým na poli animace zřetelné pokroky. Navíc pomalý, na animaci nepříliš náročný děj s převahou dialogů také přispívá k tomu, že dojem z technického zpracování je vcelku příjemný, skvěle propracované obrazy fantastických krajin virtuálního světa si pak zaslouží jedničku s přinejmenším jednou hvězdičkou. Zajímavou kapitolou je také design postav: jejich návrhem nebyl pověřen nikdo jiný než Yoshiyuki Sadamoto (návrh charakterů pro NG Evangelion). V případě .hacku se mu nevedlo až tak dobře, a přestože například design princezny Subaru (podkreslený výtečným dabingem Kaori Naduky) se vydařil na výbornou, jiné postavy nemohou zapřít až příliš zřetelnou podobu s lehce umělohmotnými návrhy charakterů pro Noir.

Samostatný odstavec si zaslouží hudba, která je prostě a beze všech pochyb báječná, což je bod, na kterém se vzácně shodují všichni recenzenti bez ohledu na celkové mínění o úrovni seriálu. Yuki Kajiura (ostruhy získala jako skladatelka hudby pro Noir) opět odvedla výtečnou práci a hudba z .hack//SIGNu patří k tomu nejlepšímu, co se dá v oblasti anime soundtracků sehnat. Za jediný drobný nedostatek by se možná dala považovat její přílišná hlasitost, v určitých partiích seriálu totiž téměř přehlušuje dialogy mezi postavami. U tak kvalitního hudebního doprovodu ale člověk nad podobnými maličkostmi rád přimhouří očko. Nepamatuji si anime, kde by měla hudba tak zásadní význam pro navození atmosféry, jako právě v případě tohoto seriálu.

Závěrem snad už jen drobné varování: Vzhledem k tomu, že v průběhu vysílání ohlásil Bandai licencování tohoto titulu pro Spojené státy, mění se mezi jednotlivými díly autoři fansubu, přičemž celková úroveň překladu má spíše klesající tendenci. Protože různí překladatelé používají v seriálu různou terminologii a někdy i odlišné přepisy jmen, je vhodné při jeho sledování věnovat alespoň částečnou pozornost originální zvukové stopě – i bez znalosti japonštiny si tak člověk může pozorným nasloucháním ušetřit nejedno překvapení.