Popravdě, když jsem poprvé zaslechl název tohoto anime - Blood, pojal jsem k němu značnou nedůvěru. Mám ho totiž spjatý se stejnojmenným pohrobkem Duke Nukema 3D. Nebudu se zde však rozepisovat o hře, která mě nebavila, nýbrž o anime, které mne zaujalo. První věc, která mile překvapila, bylo jméno Mamoru Oshii v úvodních titulcích. Pro ty z vás, kterým toto jméno nic neříká, nadhodím dvě indicie. "Ghost in the Shell" a "režisér". Už si vzpomínáte? Hned však vaše nadšení zchladím. Je tam také uvedeno "Za spolupráce ...", což v praxi znamená, že se pan Oshii na tomto snímku podílel jako Steaven Spielberg na JP3. Jménem.

Druhá věc, která mě zaujala, bylo uvedení společnosti, která do filmu dělala CG (Computer Graphics) v titulcích tak, že to nešlo přehlédnout. Byl k tomu dobrý důvod. Snímek je totiž CG a 3D renderovaných scén plný. Musím říci, že mi tam ale vůbec nevadily. Bez nich by atmosféra stěží byla taková, jakou se ji podařilo vybudovat. Například, když kamera vyjíždí přes střechy domů a smímá panoramatický záběr přes americkou vojenskou základnu na západ slunce, není to jen posouvání několika "layerů" různou rychlostí za účelem vyvolání iluze prostoru, ale zcela trojrozměrná scéna, a to až neskutečně reálná. Je to částečně dosaženo vychytralým používáním mlžného oparu, který skryje detaily a případné nedostatky. A ještě třetí věc před tím, než vám prozradím něco o ději. Když na začátku postavy začaly mluvit anglicky, byl jsem trochu zklamán a říkal jsem si jaká je to škoda, že je film dabovaný. To byl dialog ve stanici metra dvou američanů s hlavní hrdinkou. Když se však děj přesunul mezi japonce, naskočily mé oblíbené (no, zase tak moc ne, radši bych japonštině rozuměl sám ~_^) titulky a všichni si vesele (to taky lžu, po veselosti tam není ani stopa) klábosili po japonsku. Prostě každý tak, jak mu huba narostla. Musím říct, že mě to opět mírně překvapilo. Také mile.

Žánrově lze Blood zařadit jako klasický akční horor s filosofickým podtextem. Něco mezi Vampire Princess Miyu a Aliens ^_^. Hlavní hrdinkou je Saya, dívka, která vypadá na šestnáct let a je "poslední originál". Originál čeho si člověk musí domyslet sám (by? to není moc obtížné), nikdo se neobtěžuje s vysvětlováním. A to ničeho. Tajemná atmosféra ostatně vyzařuje z celého filmu. Nevíte, odkud se upíři vzali, kde všude se vyskytují, nevíte nic kromě toho, jak je zabít. Ústy hlavní hrdinky : "Mohou zemřít jen při velké ztrátě krve". A proto je Saya vyzbrojena, v duchu japonských tradic, katanou. Celý děj se pak víceméně odehrává na americké letecké základně v Yokotě, těsně před začátkem války ve Vietnamu, a točí se kolem "sebevražd" na tamní střední škole pro děti amerických vojáků. Proto tolik angličtiny. Děj sám pak není příliš překvapivý. Samozřejmě že se mezi studenty vyskytuje upír (Ono slovo upír v celém filmu nezazní. Saya o nich mluví jako o "démonech pijících krev" a nápis Vampire je vidět pouze na konci filmu na jedněch tajných složkách.) a Saya je do školy nasazena jako student, aby ho našla a zabila. Příběh zde ovšem (jak jsme si již v anime mohli zvyknout) není ani zdaleka to hlavní. Ačkoliv se film na první pohled jeví jako čistě akční záležitost, předkládá divákovi (pokud je ochotný je hledat) řadu otázek k zamyšlení a fakt, že závěrečné titulky se skládají pouze z čermobílých záběrů z Vietnamské války leccos napoví... Za zmínku stojí také fakt, že Saya se celý film neusměje.